Hermionino napravování - Setkání

Hermiona se procházela svým oblíbeným parkem poblíž domu jejích rodičů v Sheffieldu, když uviděla něco, co jí doslova vyrazilo dech. Na lavičce seděli dva její bývalí spolužáci ze základní školy a vášnivě se líbali.To by nebylo nic divného, kdyby si nepamatovala, jak se ti dva nenáviděli. A co věděla, nikdy se ani nenávidět nepřestali. Přišlo jí to podezřelé.Velmi podezřelé.Pro jistotu pevně stiskla hůlku, kterou po tom,co dokončila Bradavice, nosila pro jistotu všude s sebou. Přešla opatrně k nim.
„Ahoj, Jasone… ahoj, Cam," pozdravila je.
„Ahoj," pozdravili svorně.
„Jak je to vlatně dlouho,co jsme se viděly,Rok?"
,,Asi tak nějak" odpověděla.
„A co škola?" usmála se Cam.
„Dobrý." Začala se modlit, aby se jí nezeptala, co studovala. Vůbec nevěděla, co by měla odpovědět. Na Bradavice nechtěla ani pomyslet. Ne po tom, co se jí stalo s Ronem.
„A co jsi studovala?" vyzvídala Cam dál.
„Forezní antropologii," vyhrkla první věc, která ji napadla.Včera o tom viděla pořad, takže mohla odpovědět i na případné otázky.
„Tos byla na intru,viď? Jaký to bylo?"
„Ale jo, šlo to.Občas to byla i zábava," odpověděla o pravdě. Pak rychle změnila téma.
„Co se vám stalo?" rozhodla se je trochu vyzpovídat.
„Co tím myslíš?" divil se Jason.
„No... třeba to jak se stalo, že jste se do sebe zamilovali. Přece jste se pořád nenáviděli, nemám pravdu?"
„Ne...," začal Jason, ale Cam ho přerušila. „My sami ani pořádně nevíme. Stalo se to v kavárně. Byli jsme tam oba dva.Všechno bylo jako normálně - pili jsme každý u svého stolkujsme svou oblíbenou kávu, jedli své oblíbené zmrzliny a pak jsem si uvědomila, že Jase strašlivě miluju. Šla jsem k němu a on ke mně. Pak jsme se začali líbat. Tak nějak se to seběhlo. Nemám pravdu, Jasi?" otočila se svého "přítele" a políbila ho.
Hermiona nevěděla proč, ale zvedl se jí žaludek. Tohle prostě nebylo normální. Musela tomu přijít na kloub. Možná jim někdo dal nápoj lásky. V tom případě by jim měla podat protilátku.
„Ehmmm, Jasi,Cam," přerušila je, „nechcete zítra zajít na večeři?" zeptala se. Měla plán. Když je pozve na večeři, bude jim moct v pití podat protilátku. Modlila se, aby souhlasili.
„No...myslím, že bychom mohli, že Cam? Stejně nemáme na zítra žádné plány, co zlato?" usmál se na Hermionu Jason.
„Fajn, u mě v sedm. Budu se těšit," upřesnila čas, rozloučila se a odešla.
Zamířila ke svému domu.Vlastně to byl dům jejích rodičů, ale ti byli teď v Austrálii a měli změněnou paměť. Samozřejmě že to kouzlo mohla zrušit, ale nějak se jí nechtělo.Chtěla si trochu užít volna, než si najde nějakou práci. Pak to kouzlo zruší. Tak si to alespoň myslela. Absolutně neměla tušení, že zítra se to celé zvrtne.
Zamířila po schodech nahoru a pak na půdu, kde měla svou laboratoř na výrobu lektvarů, které zrovna potřebovala.Vytáhla svou knihu lektvarů a začala připravovat protilátku přesně podle postupu v učebnici. Pokud by jí nevyšlo tohle, byla odhodlaná použít paměťové kouzlo.Tohle prostě nebylo normální.

***
„Už bych měla začít děla tu večeři,“ pomyslela si, když hodiny ukazovaly pět hodin.Vytáhla hůlku a začala s ní mávat po kuchyni. Za chvíli se tam objevilo srnčí, pomeranče a brambory. O chvíli později se připravené jídlo poklo v troubě. Kuchyní se linula vůně pečeného masa a tropického ovoce.Na plotně se jí zatím vařily brambory. Za pár minut se uvařily. Mávla hůlkou a hrnec přelétl nad škopek a naklonil se, až z něj vytekla všechna voda.Pak ho přiklopila pokličkou. Kolem půl sedmé se dopeklo maso spolu s ovocem.Nechala všechno v troubě aby to do sedmi nevychladlo.
Přesně v sedm zazvonil zvonek u vchodu. Přispěchala ke dveřím a otevřela je. V nich stáli Cam a Jas oblečení do společenského oblečení.
„Ahoj, pojďte dál,“ usmála se a vpustila je dovnitř. Dovedla je do jídelny a posadila ke stolu. Odešla do kuchyně a začala servírovat.
„Dáte si něco k pití?“ křikla na ně.
„Pro mě jemně perlivou vodu a minerálku pro Jase.Viď, zlato?“ ozvalo se z jídelny a následovalo mlasknutí. To Hermionu v jejím nápadu ještě víc utvrdilo. Natáhla se pro lahvičku s už připravenou protilátkou a každému z nich trochu odlila do jeho pití. To zrůžovělo a potom nabylo původní čiré barvy. Vytáhla z šuplíku příbory, popadla talíře s jídlem a pomalu si to šinula zpět do jídelny. Položila před svou návštěvu připravené jídlo a přidala příbory. Cam si její pokrm se zájmem prohlížela.
„Mmmm, to vypadá báječně.Ty si nedáš?“ pohlédla na Hermionu.
„Nene, zatím ne.Až za chvíli. Jasi?“ otočila se na svého druhého návštěvníka, který už pomalu přežvykoval a pak polkl.
„Nádhera, zlatíčko, určitě si dej taky. Je to vážně báječné,“ usmál se na svou hostitelku.
„Když tak naléhá,“ pokrčila rameny a odskočila do kuchyně pro pití. Pak se tam vrátila ještě jednou, aby si nabrala ještě pro sebe.Usedla do čela stolu a začala jíst. Nechtěla se chválit, ale tohle jídlo jí hrozně chutnalo. Přitom pokradmu pozorovala Cam a Jase pokaždé, když se napili.Jejich vztah se, ale stále neměnil. Pořád se častovali zamilovanými pohledy a občas se mezi sousty políbili.To ji nesmírně dopálilo.Ona se tady pachtí s lektvarem, který ani nemá účinek!
Sáhla po hůlce, ale než ji vytáhla, stalo se něco, co ji přinutilo ten náhlý pohyb zastavit. Ve středu místnosti, přímo proti ní, se objevilo malé červené srdce, z kterého posléze vystřelily růžové paprsky a vytvořily mužskou siluetu. Vzápětí paprsky pohasly a ve středu místnosti stál jakýsi muž. Pozvedl pravou ruku s velikým růžovým prstenem, ze kterého vyšlehly krátké růžové paprsky a Cam s Jasem ztuhli uprostřed pohybu.
„Co to vyvádíš?“ obořil se na ni.
Hermiona se naštvala a přešla před něho. „Co? Snad vy byste mi měl říct, kdo jste a co tu děláte!“ rozkřikla se na něj a dala ruce v bok.
„Tak dobře.Jen se nerozčiluj. Pak ti to nesluší. Jsem Coop. Povoláním Amor. A jsem tu proto, abych zmařil vaše úsilí o rozpadnutí tohoto vztahu,“ odpověděl a ukázal na zmrzlého Jase a Cam. Podezřele si ho změřila.Vůbec se jí nelíbil způsob, jakým s ní jednal. „No dobře. Co jste jim to ale udělal?!“ ptala se zvědavě.
„Jen jsem je zmrazil,“ usmál se.
„Hmmm.Ale já myslela, že prací Amorů je pomáhat lidem v lásce a ne ji ničit,“ usmála se a zatvářila se, jako kdyby ho chtěla zabít, takže vypadala docela zlověstně.
„Jasně že jo. Dělám něco špatně?“ nechápal Coop.
„Jestli děláte něco špatně? Jasně že jo!“ rozčílila se. Tenhle Amor jí už lezl na nervy a chtěla, aby vypadl. Na druhou stranu. Nevypadá zas tak špatně. Jen je trochu zmatkář.
Začala si ho prohlížet důkladněji. Byl,vysoký, na hlavě měl černé rozježené vlasy, široká ramena, pod trikem se mu rýsovaly svaly. Jeho věk odhadovala na něco kolem pětadvaceti. Z jejího přemýšlení ji vytrhl Coopův hlas. „Tak co jsem teda udělal špatně?“
„Co...jo tohle. Cam byla zasnoubená a měla se vdávat. To jste udělal špatně!“ opět se rozzuřila a odhrnula si pramínek vlasů, který jí spadl do oka.„Dá se to nějak zvrátit?“ zeptala se ještě.
„Pokud by to mělo být úplně bez následků, musela by ses vrátit v čase pomocí tohohle prstenu.“
„OK, tak mi ho dejte.“
„To nemůžu, je to proti pravidlům.“
„Vy Amorové máte divný pravidla. Podporujete lásku, ale zvrátit ji nemůžete. Dejte mi ten prsten!“
„Nedám.“
„Dejte ho sem!“ nastavila ruku a přistoupila ještě blíž.
„Ne.“
„Dejte mi ho. Accio!“ vytáhla hůlku a prsten Coopovi sklouzl z prstu a vlétl jí do dlaně. Prohlédla si ho a pak si ho navlékla na prostředník.
„Jak se to používá?“
„Přej si od srdce, kde chceš být a octneš se tam.“
Zapochbovala o pravidvosti jeho slov ale nic jiného jí nezbývalo,pokud se chtěla zbavit toho amora a zároveň zachránit Camillin vztah.Pohlédla na prsten, jakoby pochybovala o jeho moci. Pak si začala přát, aby tomu střelenýmu Amorovi zabránila, aby překazil zasnoubení její kamarádky Camille. Prsten se růžově rozzářil a pak cítila, jak její tělo mizí.
Potom následoval pocit bytí a ona otevřela oči. Stála na náměstí, kousek od kavárny, kde se do sebe pomocí kouzla měli zamilovat Cam s Jasem. Pozvedla ruku s prstenem a přála si, aby zmrazila čas. A nade všechny její pochybnosti z prstenu vystřelily krátké růžové paprsky a všichni zmrzli. Asi za hodinu,když už to chtěla vzdát, se před kavárnou objevil i Coop.
„Hej, Coope! Zastav!“ křikla na něj. Ten vypadal, že ji vůbec neslyší a pokračoval ke dveřím. „Coope! Zastav sakra!“ tentokrát už zařvala. Coop pořád nic. Rozhodla se tedy pro radikální řešení. Rozeběhla se a asi když byla metr od něj, odrazila,skočila a povalila Coopa na zem, takže to muselo vypadat dost podivně. Chvíli se po sobě váleli, dokud ji nechytil za pas a neposadil vedle sebe. Pak se posadil také.
„Proč jsi to udělala?“ zeptal se jí.
„Abych vám zabránila udělat to, co chcete udělat,“ odpověděla.
„Tomu nerozumím.“
„Chci zabránit tomu, abyste dal dohromady Cam a Jase.“
„Ah,vy myslíte ty dva cvoky?“
„Cvok jste spíš vy. Dejte mi svůj prsten.“
„To teda nedám.“
Ne! Znova už ne! Povzdychla si pro sebe. „Accio prsten!“ Toho dne jí už podruhé vklouzl do dlaně Amorův prsten.Vyškrábala se na nohy a chtěla se vrátit.
„Hej! Vrať mi ten prsten!“ postavil se a začal jí honit po celém náměstí. Hermionu celou udýchanou začaly příšerně bolet nohy. Nezbylo jí nic jiného než si usilovně přát vrátit se domů za Coopem. Prsten se opět rozzářil a ona pocítila, jak mizí.Znovu se ucítila a otevřela oči.
Rozhlédla se a byla ráda, že je zase doma. Něco ji však připadalo podivné. U stolu nikdo neseděl a Coop nikde nebyl. Pak do pokoje přišla jakási stará žena.
„Ahoj,“ pozdravila ji.
Co všichni pořád mají s tím tykáním? podivila se. „Kdo jste?“
„No...jak bych to řekla… já jsem ty.“
Hermiona ztuhla jako solný sloup.Tohle byla ona sama? Kolik jí v tom případě muselo být? Šedesát? Sedmdesát?
„Nedivím se, že tak zíráš. Sama jsem před šedesáti lety taky tak zírala.“
„Já...tedy ty jsi tady taky byla?“ zeptala se sama sebe.
„Jo.Protože mě po náměstí honil Coop.“
„Jo, žes mu sebrala prsten, vid?“ přišlo jí strašně zvláštní mluvit sama se sebou a navíc, když jí bylo osmnáct a jejímu druhému já bylo sedmdesát osm.
„Kde seš?“ ozvalo se z obýváku. „Musíme dohrát to scrabble.“ K jejímu budoucímu já se připojil její manžel.
„Dobře,dobře. Jak hláskuješ Yaxley? S J nebo s Y?“ zeptalo se jí budoucí já.
„Hej,to je podvádění!“ ozval se její manžel. Hermioně ta otázka přišla divná. Proč se o tom dohadují? Vždycky to bylo Y.
„Neptám se tebe. Ptám se sebe a ne tebe,“ opáčila jeho žena. „Tak jak?“
„S Y.“ Její budoucí já se na manžela vítězoslavně usmálo a ten se odšoural do obýváku. Já se na ni usmálo. „Určitě chceš vědět, jak se dostat zpátky, viď? Musíš si to přát od srdce, v klidu a hlavně přesně.“
„Dík.“
Uklidnila se a přála si, aby byla ve svém domě, s Coopem, kterého právě poznala a svou rozjedenou večeří. Zmizela a pak se objevila. Ucítila vůni své večeře a také Coopovu přítomnost.
„Á. Tak už jsi tady, takže mi vrať ten prsten,“ přivítal ji.
„Taky bys mohl být příjemnější,“ odsekla aniž by si uvědomila, že mu tyká.
„Můžu ti říct, že jsi mě pěkně povalila, ale prsten jsi mi brát nemusela. Stačilo to vysvětlit, ale aspoň jsi dosáhla svého.Ti dva jsou zase jako dřív.“
Aspoň že to.Ten prsten už nikdy nechtěla k cestování v čase použít. Sedla si k prázdnému stolu a pustila se do jídla, s pocitem radosti, že zachránila vztah své kamarádky.

|| 2. Kapitola

Útok minulostiNezdařené kouzloSetkání